Michalův brloh

Když se řekne radioaktivní potravina, většina lidí si představí něco hodně nebezpečného. Jenže radioaktivita je úplně běžnou součástí přírody. Malé množství přirozeně radioaktivních prvků najdeme v půdě, kamenech, stavebních materiálech, ve vzduchu a dokonce i v jídle.

Asi nejznámějším příkladem jsou banány. Ne proto, že by byly nějak nebezpečné, ale protože obsahují hodně draslíku. A malá část přírodního draslíku je radioaktivní izotop draslík-40, tedy K-40. Podle EPA odpovídá snědení jednoho banánu přibližně dávce 0,1 µSv, což je opravdu velmi malé množství.

V tomhle článku se tedy nebudu snažit dokázat, že jsou banány nebezpečné. Právě naopak. Zkusím pomocí Radiacode 102 ukázat, že i obyčejný banán opravdu obsahuje měřitelný přírodní radionuklid, ale zároveň je jeho aktivita velmi malá.

Pokračování textu Měření radiace banánů pomocí Radiacode 102

Tentokrát jsme se vypravili do Dinosauria Museum Prague. Radiacode jsem měl samozřejmě opět v kapse, ale po předchozích zkušenostech jsem si tentokrát nedělal příliš velké naděje. Čekal jsem hlavně pěkný výlet za dinosaury a minerály.

Muzeum jsem si nejprve v klidu prošel a Radiacode po celou dobu mlčel. Nic se nedělo ani u rozsáhlé sbírky minerálů, kde jsem začal trochu doufat, že narazím třeba na smolinec nebo jinou radioaktivní rudu.

Až u jednoho z posledních dinosauřích exponátů poblíž východu se alarm konečně rozezněl.

Pokračování textu Radioaktivní dinosauři v Dinosauria Museum Prague

Do Leteckého muzea Kbely jsme vyrazili hlavně kvůli letadlům. Radiacode jsem si ale samozřejmě vzal s sebou, protože ve starých letadlech se mohou nacházet přístroje se svíticími ciferníky a ručičkami. Doufal jsem proto, že se mi během prohlídky podaří objevit alespoň mírně zvýšenou radioaktivitu.

Prošli jsme si celé muzeum, jeden hangár za druhým, ale Radiacode celou dobu mlčel. Kontroloval jsem okolí starších letadel, motorů i vystavených přístrojů, nikde v běžném dosahu se však nic zajímavého neobjevilo.

Postupně jsem se smířil s tím, že tentokrát žádný radiační úlovek nebude. Nakonec jsme ale došli do posledního hangáru, kde bylo ve vitríně vystaveno několik samostatných přístrojových desek. A právě tam se Radiacode konečně ozval.

Pokračování textu Radioaktivní palubní desky v Leteckém muzeu Kbely

Dnes jsme si udělali výlet do Vojenského muzea Králíky. Kromě běžného prohlížení vystavené techniky jsem si s sebou vzal také dozimetr Radiacode. Doufal jsem, že mezi starými vojenskými předměty narazím alespoň na nějaký přístroj nebo stupnici se zvýšenou radioaktivitou.

Dlouhou dobu se ale vůbec nic nedělo. Všechny exponáty, ke kterým jsem se mohl běžně přiblížit, vykazovaly pouze obvyklé radiační pozadí. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že tentokrát žádný zajímavý nález nebude.

Pokračování textu Radioaktivní proudový motor ve Vojenském muzeu Králíky

Při dnešním výletu jsme navštívili Orlické muzeum v Chocni. Muzeum sídlí v budově choceňského zámku a jeho pracovníci se starají o více než 14 000 sbírkových předmětů. Kromě krátkodobých výstav zde najdeme několik stálých expozic zaměřených převážně na historii a přírodu zdejšího regionu.

Prošli jsme si historickou a archeologickou expozici s nálezy z Chocně a okolí, včetně předmětů z doby bronzové. V paleontologické části nás nejvíc zaujaly mamutí stoličky a kly, doplněné pozůstatky dalších pravěkých zvířat nalezených převážně v okolí Běstovic.

V geologické expozici nás zaujaly místní horniny, zkameněliny a hlavně téměř kompletní zkamenělá ryba druhu Halec sternbergi z doby, kdy bylo Choceňsko zaplavené křídovým mořem. Potom jsme navštívili expozici cihlářství s ukázkami cihel z okolních měst a obcí, z nichž mnohé nesou vyražené značky nebo iniciály výrobců.

To nejzajímavější z pohledu radiace na nás ale čekalo až v letecké expozici.

Pokračování textu Radioaktivní letecké přístroje v Orlickém muzeu v Chocni