Rubrika: Radiace

Ionizující záření není vidět, není cítit a bez vhodného přístroje vlastně ani nepoznáme, že se v jeho blízkosti nacházíme. Přesto existuje několik poměrně jednoduchých způsobů, jak jeho účinky výrazně omezit.

Základní principy ochrany před zevním ozářením jsou tři – vzdálenost, stínění a čas. Čím jsme od zdroje dál, čím lepší překážku mezi sebe a zdroj umístíme a čím kratší dobu se v jeho blízkosti pohybujeme, tím menší dávku dostaneme.

Teorie je jedna věc. A nebyl bych to já, kdybych si všechno prakticky nevyzkoušel.

Když se řekne radioaktivní potravina, většina lidí si představí něco hodně nebezpečného. Jenže radioaktivita je úplně běžnou součástí přírody. Malé množství přirozeně radioaktivních prvků najdeme v půdě, kamenech, stavebních materiálech, ve vzduchu a dokonce i v jídle.

Asi nejznámějším příkladem jsou banány. Ne proto, že by byly nějak nebezpečné, ale protože obsahují hodně draslíku. A malá část přírodního draslíku je radioaktivní izotop draslík-40, tedy K-40. Podle EPA odpovídá snědení jednoho banánu přibližně dávce 0,1 µSv, což je opravdu velmi malé množství.

V tomhle článku se tedy nebudu snažit dokázat, že jsou banány nebezpečné. Právě naopak. Zkusím pomocí Radiacode 102 ukázat, že i obyčejný banán opravdu obsahuje měřitelný přírodní radionuklid, ale zároveň je jeho aktivita velmi malá.

Tentokrát jsme se vypravili do Dinosauria Museum Prague. Radiacode jsem měl samozřejmě opět v kapse, ale po předchozích zkušenostech jsem si tentokrát nedělal příliš velké naděje. Čekal jsem hlavně pěkný výlet za dinosaury a minerály.

Muzeum jsem si nejprve v klidu prošel a Radiacode po celou dobu mlčel. Nic se nedělo ani u rozsáhlé sbírky minerálů, kde jsem začal trochu doufat, že narazím třeba na smolinec nebo jinou radioaktivní rudu.

Až u jednoho z posledních dinosauřích exponátů poblíž východu se alarm konečně rozezněl.

Do Leteckého muzea Kbely jsme vyrazili hlavně kvůli letadlům. Radiacode jsem si ale samozřejmě vzal s sebou, protože ve starých letadlech se mohou nacházet přístroje se svíticími ciferníky a ručičkami. Doufal jsem proto, že se mi během prohlídky podaří objevit alespoň mírně zvýšenou radioaktivitu.

Prošli jsme si celé muzeum, jeden hangár za druhým, ale Radiacode celou dobu mlčel. Kontroloval jsem okolí starších letadel, motorů i vystavených přístrojů, nikde v běžném dosahu se však nic zajímavého neobjevilo.

Postupně jsem se smířil s tím, že tentokrát žádný radiační úlovek nebude. Nakonec jsme ale došli do posledního hangáru, kde bylo ve vitríně vystaveno několik samostatných přístrojových desek. A právě tam se Radiacode konečně ozval.

Dnes jsme si udělali výlet do Vojenského muzea Králíky. Kromě běžného prohlížení vystavené techniky jsem si s sebou vzal také dozimetr Radiacode. Doufal jsem, že mezi starými vojenskými předměty narazím alespoň na nějaký přístroj nebo stupnici se zvýšenou radioaktivitou.

Dlouhou dobu se ale vůbec nic nedělo. Všechny exponáty, ke kterým jsem se mohl běžně přiblížit, vykazovaly pouze obvyklé radiační pozadí. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že tentokrát žádný zajímavý nález nebude.

Při dnešním výletu jsme navštívili Orlické muzeum v Chocni. Muzeum sídlí v budově choceňského zámku a jeho pracovníci se starají o více než 14 000 sbírkových předmětů. Kromě krátkodobých výstav zde najdeme několik stálých expozic zaměřených převážně na historii a přírodu zdejšího regionu.

Prošli jsme si historickou a archeologickou expozici s nálezy z Chocně a okolí, včetně předmětů z doby bronzové. V paleontologické části nás nejvíc zaujaly mamutí stoličky a kly, doplněné pozůstatky dalších pravěkých zvířat nalezených převážně v okolí Běstovic.

V geologické expozici nás zaujaly místní horniny, zkameněliny a hlavně téměř kompletní zkamenělá ryba druhu Halec sternbergi z doby, kdy bylo Choceňsko zaplavené křídovým mořem. Potom jsme navštívili expozici cihlářství s ukázkami cihel z okolních měst a obcí, z nichž mnohé nesou vyražené značky nebo iniciály výrobců.

To nejzajímavější z pohledu radiace na nás ale čekalo až v letecké expozici.

O radioaktivních pramenech v Mladkově v Orlických horách jsem věděl už dávno. Zaujalo mě, že se v okolí nachází voda se zvýšeným obsahem radonu a že se zde v minulosti dokonce uvažovalo o vybudování radonových lázní.

Protože mám doma dva různé měřiče radiace, Radiacode 102 a Bosean FS-5000, rozhodl jsem se místo navštívit a zjistit, jestli se zvýšená radioaktivita projeví i při běžném terénním měření.

V jednom z minulých dílů jsme si představili radiační detektor Radiacode 102. V dnešním díle se podíváme na to, jak pomocí něj logovat radiaci do mapy a jak si vytvořit vlastní mapové zobrazení pro prohlížení naměřených hodnot z vlastních cest.