Je to už osm let, co jsem vyráběl svoji první uhlíkovou žárovku. Tehdy šlo hlavně o pokus ze zvědavosti. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli je vůbec možné doma vyrobit něco, co se bude alespoň vzdáleně podobat původním žárovkám s uhlíkovým vláknem. Pokus to byl zajímavý, žárovka se opravdu rozsvítila, ale při zpětném pohledu to bylo celé poměrně amatérské. Hlavně šlo o to, jestli to bude svítit. Nic moc měření, žádné pořádné porovnání a spousta věcí se řešila spíš od oka.
Od té doby jsem nasbíral víc zkušeností s elektronikou, měřením, senzory i zpracováním dat. Proto jsem se rozhodl se k tomuto pokusu vrátit a postavit novou verzi experimentální uhlíkové žárovky. Tentokrát už nechci jen připojit proud a sledovat, jestli se vlákno rozžhaví. Cílem je udělat z toho trochu důkladnější experiment.
U nové žárovky budu měřit napětí, proud, elektrický výkon a svítivost v reálném čase. Naměřená data se budou ukládat, zobrazovat v grafech a zároveň z nich vznikne online přehled. Díky tomu bude možné sledovat, jak se žárovka chová při rozsvícení, jak se mění její odběr, jak rychle roste svítivost a jak dlouho vlákno vydrží v různých podmínkách.
Zajímavá část pokusu bude i porovnání různých náplní baňky. Uhlíkové vlákno se totiž na vzduchu velmi rychle spálí, takže prostředí kolem něj má zásadní vliv na životnost i chování celé žárovky. Postupně chci vyzkoušet několik variant: obyčejný vzduch, oxid uhličitý a podtlak. Každá z těchto možností by se měla chovat trochu jinak a právě to bude na celém experimentu nejzajímavější.
Nejde tedy o stavbu praktického zdroje světla. Dnešní LED žárovky jsou úplně jinde a tahle konstrukce jim samozřejmě nemůže konkurovat. Smysl je spíš v pochopení principu, v měření a v možnosti si na vlastní oči ověřit, co všechno ovlivňuje žhavicí vlákno. Z obyčejného pokusu se tak stává malá domácí laboratoř, kde bude možné porovnávat jednotlivé varianty a sledovat, co se opravdu děje.
