Tentokrát jsme se vypravili do Dinosauria Museum Prague. Radiacode jsem měl samozřejmě opět v kapse, ale po předchozích zkušenostech jsem si tentokrát nedělal příliš velké naděje. Čekal jsem hlavně pěkný výlet za dinosaury a minerály.
Muzeum jsem si nejprve v klidu prošel a Radiacode po celou dobu mlčel. Nic se nedělo ani u rozsáhlé sbírky minerálů, kde jsem začal trochu doufat, že narazím třeba na smolinec nebo jinou radioaktivní rudu.
Až u jednoho z posledních dinosauřích exponátů poblíž východu se alarm konečně rozezněl.
Dinosauria Museum Prague
Muzeum není nijak obrovské, ale je pěkně udělané. K vidění je šest dinosauřích koster, několik rekonstrukcí dinosaurů v životní velikosti a rozsáhlá výstava minerálů.
Součástí expozice jsou také interaktivní panely a různé hry pro děti, takže návštěva není postavená jen na prohlížení vitrín.
První radioaktivní dinosaurus
Zlom nastal až u lebky dinosaura Edmontosaurus annectens, která je umístěná ve vitríně poblíž východu. Jakmile jsem se k ní přiblížil, Radiacode spustil alarm.
I přes sklo vitríny jsem naměřil:
- Četnost impulsů: 8,85 kCPM
- Dávkový příkon: 2,30 µSv/h
To už bylo jasné zvýšení oproti běžnému pozadí. Po téměř celé návštěvě bez jediného nálezu mi to dodalo naději, že by se v muzeu mohlo skrývat ještě něco dalšího.
Vyrazil jsem proto na druhou obhlídku, tentokrát už s jasným úkolem najít další radioaktivní kostru.
Nejsilnější nález
Hned vedle vystavené lebky je umístěná celá kostra stejného dinosaura. Část kostry zůstala uložená v původním sedimentu tak, jak byla nalezena.
Kostra není přímo přístupná, ale podařilo se mi natáhnout Radiacode přibližně na vzdálenost 10 cm od jedné z kostí. Hodnoty tentokrát vystoupaly výrazně výš:
- Četnost impulsů: 26,6 kCPM
- Dávkový příkon: 16,4 µSv/h
To byla nejvyšší hodnota, kterou jsem během celé návštěvy naměřil. Na krátké měření v muzeu pěkný úlovek, ale do postele bych si takovou kostru určitě nedal.
Stehenní kost apatosaura
Další zvýšení jsem našel hned u vchodu. Je zde vystavená stehenní kost apatosaura, která není uzavřená ve vitríně a návštěvníci se jí mohou dotknout.
Radiacode jsem přiložil přímo ke kosti a naměřil:
- Četnost impulsů: 6,62 kCPM
- Dávkový příkon: 1,66 µSv/h
Hodnota byla výrazně nižší než u kostry edmontosaura, ale stále šlo o dobře měřitelné zvýšení. Zároveň to byl jediný radioaktivní dinosauří exponát, ke kterému bylo možné přiložit detektor přímo bez skla nebo většího odstupu.
Diplodocus carnegii
Radiacode reagoval také u kostry Diplodocus carnegii. Ke kostře se ale nedalo dostat příliš blízko. Měřil jsem přibližně ze vzdálenosti půl metru, možná i o něco větší, podle toho, jak daleko jsem se zvládl natáhnout.
Naměřil jsem:
- Četnost impulsů: 1,5 kCPM
- Dávkový příkon: 0,25 µSv/h
Ve srovnání s předchozími nálezy nejde o nijak vysokou hodnotu. Je ale potřeba počítat s podstatně větší vzdáleností od kostry. I tak šlo o určité zvýšení, které Radiacode dokázal zachytit.
U ostatních vystavených dinosauřích koster jsem už žádné znatelné zvýšení radiace nezaznamenal.
Přehled naměřených hodnot
| Exponát | Podmínky měření | Četnost impulsů | Dávkový příkon |
|---|---|---|---|
| Lebka Edmontosaurus annectens | Přes sklo vitríny | 8,85 kCPM | 2,30 µSv/h |
| Kostra Edmontosaurus annectens | Přibližně 10 cm | 26,6 kCPM | 16,4 µSv/h |
| Stehenní kost apatosaura | Kontaktní měření | 6,62 kCPM | 1,66 µSv/h |
| Kostra Diplodocus carnegii | Přibližně 0,5 m nebo více | 1,5 kCPM | 0,25 µSv/h |
Hodnoty jsou pouze orientační. Měření probíhalo během běžné návštěvy muzea, z různých vzdáleností a většinou jen krátkou dobu. Nejde tedy o laboratorní porovnání jednotlivých exponátů.
Meteority a minerály
Menší reakci Radiacode jsem zaznamenal také u vitríny s meteority. Vystavené kusy ale byly poměrně malé a uzavřené za sklem, takže bylo obtížné určit, který z nich zvýšení způsoboval.
Větší meteority, které byly volně přístupné a bylo možné si na ně sáhnout, žádné zvýšení nevykazovaly.
Ani v rozsáhlé mineralogické expozici jsem nenašel nic, co by Radiacode výrazněji rozrušilo.
Proč jsou dinosauří kosti radioaktivní?
Zvýšenou radioaktivitu dinosauřích fosilií často způsobuje uran a produkty jeho rozpadové řady, které se do kostí dostaly během fosilizace. U konkrétních exponátů v muzeu to ale bez delšího spektrometrického měření nemohu potvrdit.
Kost je tvořená především minerální složkou na bázi fosforečnanu vápenatého, označovanou jako bioapatit. Když zůstane pohřbená v sedimentu, postupně jí protéká podzemní voda obsahující rozpuštěné minerály. Bioapatit dokáže dobře zachytávat sloučeniny uranu, které se usazují v pórech kosti nebo se zabudují do její postupně měněné minerální struktury. Fosilie tak může během milionů let nashromáždit mnohem více uranu, než obsahovala původní živá kost.
Radioaktivitu potom nezpůsobuje jen samotný uran, ale také produkty vznikající v jeho rozpadové řadě. Bez delšího spektrometrického měření však nelze určit, které konkrétní radionuklidy stály za hodnotami naměřenými v muzeu.
Množství zachyceného uranu závisí na složení okolní horniny, chemii podzemní vody a podmínkách, ve kterých fosilie vznikala. Proto nejsou radioaktivní všechny dinosauří kosti stejně. Dokonce i jednotlivé části jedné kostry mohou vykazovat rozdílné hodnoty podle toho, jakými podmínkami během fosilizace prošly.
To dobře odpovídá i měření v muzeu. Některé kostry Radiacode vůbec nezaznamenal, zatímco u kostry Edmontosaurus annectens reagoval nejsilněji pouze v určitém místě. Zároveň je potřeba počítat s tím, že muzejní kostry mohou obsahovat skutečné fosilie, rekonstruované části i odlitky, které se z pohledu radioaktivity budou chovat rozdílně.
Je návštěva nebezpečná?
Podle orientačního měření není běžná návštěva muzea nebezpečná. Nejvyšší hodnotu 16,4 µSv/h jsem naměřil až při cíleném přiblížení Radiacode přibližně na 10 cm od konkrétní části kostry. Běžný návštěvník se na tak malou vzdálenost nedostane a u exponátu navíc stráví jen krátkou dobu.
Většina aktivních fosilií je umístěná za zábranami nebo ve vitrínách a intenzita záření se se zvětšující se vzdáleností rychle snižuje. Naměřené maximum proto neznamená, že je stejné radiaci vystavený celý prostor muzea nebo návštěvníci během celé prohlídky.
Zvýšená aktivita je zajímavá hlavně z hlediska měření. Při běžné návštěvě a dodržování odstupu od exponátů nepředstavuje podle naměřených hodnot důvod k obavám.
Závěr
Zpočátku to vypadalo, že tentokrát Radiacode zůstane v kapse úplně zbytečně. Muzeum jsem téměř celé prošel bez jediného alarmu a nic jsem nenašel ani v rozsáhlé sbírce minerálů.
Nakonec se ale výlet podařil. Největším překvapením byla kostra dinosaura Edmontosaurus annectens, u které jsem ze vzdálenosti přibližně 10 cm naměřil maximum 26,6 kCPM a 16,4 µSv/h. Zvýšenou radiaci vykazovala také samostatná lebka stejného dinosaura, stehenní kost apatosaura a ve větší vzdálenosti i kostra diplodoka.
Velmi povedená je také sbírka minerálů, u které jsem nakonec strávil nejvíc času. V celkovém součtu šlo o pěkný rodinný výlet a díky několika radioaktivním fosiliím také o další úspěšnou expedici s Radiacodem.