Radioaktivní proudový motor ve Vojenském muzeu Králíky

Dnes jsme si udělali výlet do Vojenského muzea Králíky. Kromě běžného prohlížení vystavené techniky jsem si s sebou vzal také dozimetr Radiacode. Doufal jsem, že mezi starými vojenskými předměty narazím alespoň na nějaký přístroj nebo stupnici se zvýšenou radioaktivitou.

Dlouhou dobu se ale vůbec nic nedělo. Všechny exponáty, ke kterým jsem se mohl běžně přiblížit, vykazovaly pouze obvyklé radiační pozadí. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že tentokrát žádný zajímavý nález nebude.

Lockheed P-80A Shooting Star za letu. Tento typ letounu poháněl proudový motor General Electric-Allison J33. Zdroj fotografie: U.S. Air Force, Wikimedia Commons – public domain.

Nečekaný alarm

Když jsme procházeli kolem vystaveného proudového motoru, ozval se z kapsy alarm přístroje Radiacode. Nejprve jsem ani netušil, co ho spustilo. Po vytažení přístroje jsem ale zjistil, že se hodnota zvyšuje právě při přiblížení k motoru.

Jednalo se o americký proudový motor General Electric-Allison J33, používaný například v letounech P-80 Shooting Star, T-33 Shooting Star a F-94 Starfire.

Začal jsem proto podél zábrany hledat místo, kde bude naměřená hodnota nejvyšší. Měřil jsem pouze z běžně přístupného prostoru podél zábrany a s exponátem jsem nijak nemanipuloval. Maximum, které se mi podařilo naměřit, bylo:

  • 11,2 µSv/h
  • 27,9 kCPM

kCPM znamená tisíce zaznamenaných impulzů za minutu.

Oproti hodnotám naměřeným u okolních exponátů šlo o výrazný rozdíl. Naměřená hodnota navíc nebyla po celém motoru stejná a u některých částí znatelně rostla.

Běžně dostupné místo s nesilnější radiací 11,2 uSv/h
Běžně dostupné místo s nesilnější radiací 27,9 kCPM

Odkud radiace pochází?

Přesný původ radiace se mi na místě určit nepodařilo. Spektrum jsem neměřil, takže nemohu potvrdit konkrétní radionuklid ani materiál, ze kterého záření vychází.

Další méně aktivní část motoru – 2,47 uSv/h
Další méně aktivní část motoru – 8,08 kCPM

Jednoznačnou odpověď nepřinesl ani následný výzkum. Nejpravděpodobnější pracovní hypotézou je, že záření pochází z některé součásti vyrobené z hořčíkové slitiny legované thoriem, známé jako Mag-Thor. Podobné lehké slitiny se v minulosti používaly v letectví, mimo jiné také na některé části leteckých motorů.

Bez spektrálního měření, přesné výrobní dokumentace nebo přímého rozboru konkrétní součásti ale nelze potvrdit, že právě Mag-Thor je skutečným zdrojem naměřené radiace. Zůstává tedy nejpravděpodobnější hypotézou, nikoliv jistotou.

Závěr

Nakonec se tedy z obyčejné návštěvy vojenského muzea stala další malá expedice za radiací. Už jsem ani nečekal, že něco najdu, když se z kapsy ozval alarm a Radiacode ukázal až 11,2 µSv/h.

Zdroj záření se mi tentokrát určit nepodařilo. Hlavní pracovní hypotézou zůstává některá součást vyrobená ze slitiny Mag-Thor, ale bez spektrálního měření to potvrdit nemohu. Možná se proto do muzea někdy vrátím lépe připravený a nechám Radiacode na místě déle sbírat spektrum.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *