Dostal jsem k renovaci malý stolní svěrák nalezený ve výkopu kde ležel odhadem více než 50 let. Je silně zkorodovaný, takže uvidíme, co z něj půjde zachránit. Nedělám si iluze, že bude jako nový, ale cílem je ho alespoň rozhýbat a vrátit do funkčního stavu.
Takto vypadal svěrák po nálezu a prvotním lehkém očištění od hlíny. Je patrná silná koroze i zažrané závity, ale zároveň i poměrně zachovalý základní materiál, což dávalo určitou naději, že se ho podaří alespoň částečně zachránit.
Jako první krok jsem zvolil elektrolytické odrezování, které probíhalo přibližně 6 hodin při proudu 1 A.
Po odrezování vypadal svěrák výrazně lépe, závity však zůstaly stále zatuhlé.
Poté jsem ho vložil do plastové nádoby a důkladně postříkal přípravkem WD-40, aby se závity uvolnily. Nechal jsem ho takto odležet přibližně týden (dříve na to nebyl čas).
Další pokus o rozhýbání byl opět neúspěšný. Zkusil jsem i nahřívání hořákem, ale bez výsledku. Následovala tedy další elektrolýza trvající 6 hodin a poté lázeň v kyselině citronové (3 lžíce na 1l vody). Závity bohužel stále držely, povrch se ale výrazně zlepšil a vypadá už velmi dobře.
Nakonec jsem zakoupil uvolňovač šroubů a rzi, svěrák jím důkladně prostříkal a nechal přípravek působit.
Bohužel se svěrák ani po týdnu nepohnul. Nastal tedy čas přitvrdit – pořídil jsem plynový hořák, abych ho mohl důkladně prohřát.
Začal jsem opatrně u malého upínacího šroubu s motýlkem. Závitovou část jsem důkladně prohřál, znovu prostříkal uvolňovačem a postupně, drobnými pohyby, se mi podařilo závit rozhýbat. Pomalým střídavým otáčením na obě strany jsem šroub nakonec vyšrouboval.
Bohužel motýlek to nevydržel a ulomil se. Zbytek jsem pak musel vyšroubovat pomocí kleští přímo za závit, který se tím značně poškodil, takže šroub je nepoužitelný. Vyrobím proto nový – závit ve svěráku naštěstí zůstal nepoškozený.
Následoval hlavní závit. Kulovou hlavu hlavního šroubu jsem upnul do svěráku, poté jsem důkladně prohřál maticovou část a následně ji prostříkal uvolňovačem. Postupnými kývavými pohyby s tělem svěráku se mi nakonec podařilo závit uvolnit a bez poškození vyšroubovat.
Zbývala poslední pohyblivá část – hlavní kloub. Po krátkém zvažování jsem přistoupil k jeho odvrtání a následnému vyťuknutí. Poté už stačilo důkladné prostříkání uvolňovačem a jemným vyklepáním se podařilo hlavní části oddělit.
Chvíli jsem se ještě snažil rozhýbat tyčku v hlavním šroubu, ale vzhledem k její pokročilé korozi jsem nakonec přistoupil k jejímu přeříznutí a vyklepání. Později vyrobím novou. Tím byla demontáž kompletní.
Pro odstranění zbytků rzi ze špatně dostupných míst jsem provedl ještě jednu elektrolýzu proudem 1 A po dobu přibližně 2 hodin. Následně jsem všechny části důkladně očistil ocelovým kartáčem, pilníkem odstranil ostré hrany a větší nerovnosti, protáhl všechny závity a nakonec vše ošetřil konzervačním olejem Rivolta K.S.P.
Nastal čas na náhradu nepoužitelných dílů. Nejprve jsem vyměnil kluzné pouzdro mezi pohyblivým dílem svěráku a hlavním šroubem. Původní bylo zcela zkorodované, takže jsem použil nové, lehce ho zabrousil, aby nepřečnívalo, a následně ho načernil za studena.
Poté přišla na řadu utahovací tyčka v hlavním šroubu. Původní jsem při demontáži musel přeříznout, abych ji vůbec dostal ven – byla silně zkorodovaná a zapečená ve šroubu. Novou jsem vyrobil z ocelového kolíku o průměru 6 mm, na jehož koncích jsem vyřízl závit a následně ho začernil za studena. Na závity jsem našrouboval nerezové koule s vnitřním závitem M5, které jsem pro tmavší vzhled opálil hořákem.
Posledním nahrazeným dílem byl upínací šroub s vrtulkou pro přichycení svěráku ke stolu. Původní byl výrazně poškozený korozí a při povolování se mi navíc podařilo ulomit samotnou vrtulku.
Nový šroub jsem vyrobil z červíku M8, ke kterému jsem nechal přivařit ocelovou destičku. Tu jsem následně zbrousil do původního tvaru a celý díl nakonec načernil za studena.
Nyní už zbývalo vše jen zkompletovat. Začal jsem hlavními díly, které jsem pečlivě spasoval, aby chodily hladce, a následně je promazal olejem. Kloub jsem poté snýtoval pomocí nové ocelové tyčky – to je ve výsledku poslední nová část.
Nakonec už zbývalo jen našroubovat hlavní utahovací šroub a upínací šroub. Závity jsem přitom lehce promazal vazelínou, aby byl chod plynulý a chráněný proti opotřebení.
Ještě pár fotek pro srovnání.
Závěr
Ukázalo se, že i takto zarezlý a na první pohled téměř odepsaný kus má ještě šanci na druhý život. Renovace sice zabrala dost času, trpělivosti a několik slepých uliček, ale výsledek za to rozhodně stál. Ze svěráku se sice nestal nový výrobek, ale opět plně funkční nástroj, který si navíc zachoval svou původní patinu i kus své historie.